Profesorka. Dali byste si ji? Tenhle příběh je jako sen, který se může zdát každému. Co všechno se odehraje na akademické půdě a jak to chodí v kabinetě za zavřenými dveřmi? Příběh Maroše a nádherné štíhlé tmavovlásky je důkazem, že když chceš, dokážeš…
Dnes mám prostě den blbec. Včera večer jsem si roztrhl jediné džíny, a tak jsem si dnes musel obléct tenké letní kalhoty. Jasně, že jsem věděl, že to není dobrý nápad, protože mám přednášku s NÍ (šťavnatá profesorka matematiky), ale co jsem měl dělat? Každopádně vím, co jsem dělat neměl.
Nemusel jsem se hned po příchodu do školy polít kávou. A nemusel jsem se snažit vyčistit to na záchodech. A rozhodně jsem si nemusel vodou zamočit i kalhoty tak chytře, že teď vypadají, jako bych se počůral. Což přirozeně přitahuje pohledy okolí. No a teď mi ještě stojí penis, což by ty blbé kalhoty stejně nezakryly, ale s tím flekem je to ještě viditelnější. Paráda. I tak bych si řekl, že chvíli posedím, než erekce projde, kdybych už dávno ze zkušeností nevěděl, že to nejde. Ne, když je v místnosti ONA. Opět jsem zvedl pohled na přednášející.
Sexy jsou nejen její šaty, ona je smyslná celá
Je ztělesněním mého ideálu. Nádherná štíhlá tmavovláska. Správně tvarovaná prsa, nohy i zadek. Ten, když si natlačí do kožené sukně, ztvrdnu už při prvním pohledu. Blíží se konec letního semestru, venku jsou vedra, takže dnes na sobě nemá kůži, jen letní šaty. Tmavě zelené, bez ramínek, obepínající postavu. Podle tvrdosti mého penisu jsou sexy opravdu dostatečně. Nedokážu odhadnout, kolik je jí let. Třicet? Čtyřicet? Dnes se to u žen těžko tipuje. Kdybych nevěděl, že je profesorka, uvěřil bych jí i pod třicet.
Byl jsem na ni zvědavý už před začátkem roku. Garantka předmětu aplikovaná matematika zní jako řádná bestie. Neměl jsem s tím problém, studuji zde právě proto, že jsem v matematice dobrý. Mírně řečeno. Ale čekal jsem přísnou dámu v letech, v tlustém svetru s brýlemi. A s bezcitným, přísným vystupováním. Profesorka Linda Chomová taková rozhodně není. Tedy… No asi trochu je. Vystupuje sice přirozeně, přátelsky a často se usmívá, ale cosi v ní působí nadřazeně.
Můj penis reaguje s přesností švýcarských hodinek
Mluvil jsem s ní ne jednou a oba víme, že jsme si v matematice rovnocenní partneři. Přesto vždy, když s ní komunikuji, mám pocit jakési malosti oproti ní. Vypráví a pohybuje se ladně, vznešeně, sebevědomě. V podstatě nemusí udělat nic, abych měl pocit, že je jaksi nade mnou. Že by mě právě to lákalo? Kdoví. Každopádně jsem si už dávno zvykl, že mému penisu stačí informace od očí, že je krásná profesorka poblíž, a okamžitě začne tvrdnout. Nejprve mě to rozhodilo, vždyť je to chvíle, co jsem vyšel z pubertálního období non-stop náhodné erekce, a mám to zase zpátky. Ale už jsem si zvykl. Konečně, co bych s tím asi tak mohl učinit?
„Mare?“ oslovila mě profesorka od katedry. Jsem vděčný svému penisu za to, že mně většinou z mozku odebere jen tolik krve, abych byl schopen reagovat i na jiné podněty nežli nadrženost. „Ano?“ zeptal jsem se ochotně. „Jak bys řešil příklad na tabuli?“
Všem nám tykala. Na začátku roku přednesla něco ve smyslu, že s tak malým věkovým rozdílem si můžeme tykat, ale chytilo se to jen jednostranně. Nikdo z nás jí netykal, ona nám ano. Přešel jsem pohledem z ní k zadání a rychle ho proběhl. „No, asi…“ začal jsem, ale přerušila mě: „Postav se, prosím, není tě slyšet.“
Zachrání mě počítač?
Určitě jsem zbledl. Jsem dost vysoký na to, aby mi, když stojím u stolu, byl přes něj vidět rozkrok. Takže v této chvíli i kalhoty napnuté tvrdým penisem. A ještě stále mokré, samozřejmě. Zhodnotil jsem výšku obrazovky mého notebooku otevřeného přede mnou a musel jsem se spolehnout na něj. Přitáhl jsem si ho co nejblíže k sobě a přímo před sebe, až potom jsem se postavil.
Nejsem si jistý, co jsem vlastně povídal a jestli to vůbec bylo k věci, protože jsem trnul, co přes můj notebook profesorka vidí. Dostala se do úplně jiného úhlu pohledu, než jsem počítal. Takže když se od okna otočila rovnou na mě, přísahám, že se mi podívala pod opasek. Okamžitě jsem si sedl a ztichl. Ona nezareagovala nijak, takže jsem si chvíli myslel, že si něco namýšlím a pak, že se chovám jako idiot.
Možná to risknu a vyjedu po ní
Do konce přednášky mně dala klid, a když hodina skončila, počkal jsem, než odejde nejprve ona a pak i všichni ostatní. Podívala se na ten zip? Nebo se mi to zdálo? Zariskuji? Pomalu jsem vstal a vyšel z auly. V podstatě bez přemýšlení, bez konkrétního plánu, jsem došel až k jejímu kabinetu. Risknu? váhal jsem přede dveřmi. Neblbni, nemůžeš si ho jít v klidu domů vyhonit jako vždy? hlásila se moje nejistota. Asi to tak i dopadne, začala moje nejistota vyhrávat. A v tom najednou vyhrál můj penis.
Zvedl jsem ruku a zaklepal. Profesorka otevřela dveře dost rychle a krásně se na mě usmála: „Ahoj, co potřebuješ?“ „Dobrý den. Já, ehm…“ začal jsem koktat. „Napadlo mě, jestli byste se mnou…“ Otřesné. Chovám se jako idiot. Zase. Chvilku na mě tázavě hleděla, pak trošku nadzvedla obočí a najednou se rozesmála: „To vážně? Já?!“ Nechápal jsem: „Co vy?“ „Já můžu za to, že jsi dneska seděl na přednášce s tak příjemnou náladou?“ Takže ano, všimla si mé erekce. Teď se škodolibě usmívala a já jsem cítil, že se červenám.
Profesorka přikázala: „Pojď dál a zavři dveře“
„No, asi ne já,“ dokončila. Ano, věděl jsem, že mně už nestojí. Stres ze situace a toho, o co se zde teď trapně pokouším, udělal své. „Ale ano, vy,“ rychle jsem ji opravil. Už když jsem odpověděl, došlo mně, že jsem právě posunul stav mezi námi dvěma na úroveň, ze které už se nebude dát vrátit zpět. Trochu jsem ztuhnul a čekal na její reakci. Pozorně studovala moji tvář. Dlouhých pár vteřin, až řekla: „Pojď dál a zavři dveře.“
Sama vešla dovnitř a rovnou si sedla ke svému stolu. Udělal jsem, co chtěla, a zůstal stát u zavřených dveří. Ona se i se židlí otočila čelem ke mně, takže jsem měl skvělý výhled na její nohy. Uvědomil jsem si, že jsou holé, bez silonek. A to můj penis zase probralo k životu. Stál jsem tam jako solný sloup a ani jsem se nepokoušel si ho zakrýt. Jen jsem čekal, co bude. Přeměřovala si mě pohledem, který by se asi dal označit za přísný. Nebo hodnotící? Nevím. „Myslíš si o sobě, že je o co stát?“ zeptala se najednou pochybovačně.
„Teď mně ho ukaž!“
Jen chvilku jsem hledal slova: „Jsem přesvědčen, že bych vás uměl potěšit,“ řekl jsem tiše a navzdory slovům vlastně nejistě. „Tak se pochval!“ vyzvala mě najednou. Nepochopil jsem: „Prosím?“ „Předveď, co skrýváš v kalhotách!“ přikázala bez okolků či jakéhokoli zaváhání. Šokován jsem zadržel dech. Řekla to, co jsem já slyšel?! Potřeboval jsem dobrých pár vteřin, než jsem se vzpamatoval.
Vážně se to děje?
Ona zatím klidně seděla a bez jakéhokoli úsměvu čekala. Jen se na mě dívala. Pomalu jsem si sáhl na opasek. Pozoroval jsem její tvář, jestli přijde nějaká reakce, ale nepřišla. Mlčky sledovala mé ruce. Dobře, takže minimálně jsem opravdu dobře pochopil, co po mně chce. Už rychleji jsem pásek rozepnul, pak i kalhoty a spolu s trenýrkami jsem si je stáhl na kolena. Než jsem se narovnal, uvědomil jsem si, co se tady vlastně děje, a pokud to vůbec bylo možné, asi jsem zrudl ještě víc.
Sjela pohledem pod pas a já věděl, že moje triko je příliš dlouhé a zakrývá, co by teď nemělo. Chytil jsem spodní okraj látky a zvedl si ji nad břicho. Profesorka začala mé intimní partie pečlivě studovat a já jsem se najednou cítil jako dobytek na trhu. Věděl jsem, že ona se nyní rozhodne, jestli mně něco dovolí. Prohlížela si mě jako zboží, o kterém zvažuje, jestli si ho chce koupit. Neuvěřitelně ponižující situace… Vzrušila.
Krev se opět začala pumpovat mezi nohy a já věděl, že profesorka sleduje mé tvrdnutí v reálném čase. Nezmohl jsem se na nic. Mlčel jsem, čekal a styděl se. Nevím, jak dlouho si mě prohlížela, ale zdálo se to jako věčnost. Když se konečně rozhodla ukončit moje ponižování, vybrala si samozřejmě ten nejvíc šokující způsob. „Zvážím to. Můžeš jít.“
Foto: Freepik
Jak to pokračovalo? Došlo na sex? Pikantnosti odhalí 2. díl této povídky!
pěkná povídka!