Ve druhém díle erotické povídky měla paní profesorka Linda orgasmus, ale student Maroš na ten svůj pořád čeká. Jakou roli v tom sehraje malinký stříbrný vibrátor s drahokamem na konci?
Šťavnatá profesorka Linda ví, jak zaujmout. Den jsem strávil přednáškami, a sice jsem se pokusil u ní zastavit, ale odbyla mě s tím, že nemá čas. Chvíli jsem si také chtěl myslet, že její přátelský tón byl ve skutečnosti jen tvrdý odpal a už mě nikdy nechce vidět. Toto podezření však zastavila v sekundě, když mi dala adresu a řekla, že se mám u ní zastavit zítra večer v sedm hodin. Doma? Je to její adresa domů? Podařilo se mně tak postoupit, nebo si ze mě střílí? No, jako vždy. Nezbývá nic jiného, než to zkusit. Ona zde rozhoduje.
Profesorka otevřela dveře do bytu
Měl jsem dobrou náladu, když večer zavolal kurýr se zásilkou ze sexshopu. Držel jsem v rukou malou kovovou hračku a představoval si, jak ji paní profesorce tlačím do nádherného zadečku… Vyhonění se nedalo odolat… Bytovka, před kterou jsem se druhý den těsně před sedmou ocitl, nebyla ničím výjimečná. Obyčejné sídliště. Profesorka mně otevřela nejprve vchodové dveře a za chvíli i ty do svého bytu. „Ahoj,“ usmála se na mě a ustoupila do prostoru.
Měla obuté červené lesklé lodičky na vysokém jehličkovém podpatku a na těle červené saténové… cosi. Znáte to, lesklá padavá látka, kterou drží jen tenoučké šňůrky na ramenou. Vždy jsem si myslel, že je to spodní prádlo, ale dnes v tom celebrity běžně chodí na veřejnost, tak nevím. Ale jak mně, tak i mému penisu bylo úplně jedno, jak se to jmenuje, důležité je, jak to vypadá. A působí na můj už tak neměkký penis. Pocítil jsem nepřekvapující škubnutí ve slabinách.
„Svlékni se!“
„Pojď dál,“ zaznělo během mého nadrženého sledování jejího zjevu, a když jsem kolem ní prošel, sotva jsem dokázal odtrhnout oči. Jen tak tak jsem jí nezapomněl podat dárkovou tašku s vínem a hračkou, kterou po mně chtěla. Zůstal jsem někde v obývacím pokoji, profesorka mě obešla vedle stolku, na kterém byla připravena láhev vína a dvě sklenice. Kráska si sedla do křesla, přeložila nohu přes nohu a upřela pohled na mě. Sakra, je mně pětadvacet let! Protáhl jsem nejednu holku a svým výkonem v posteli jsem si jistý, ale pod tímto pohledem si připadám jako náctiletý panic. „Svlékni se!“ přikázala.
Hm, to je tuším poprvé, co mě nepřekvapila. Okamžitě jsem udělal, co chtěla. A za erekci mě ani nenapadlo se stydět. Ona vstala, a ještě jednou poručila: „Klekni si.“ Je vůbec příkaz příkazem, pokud zní jako oznamovací, konverzační věta? Na kolenou jsem sledoval, jak mě její štíhlé nohy obešly. Klepání jehliček po pevné podlaze působilo vzrušivě a zrychlovalo můj tep. Dokud neustalo za mými zády. Slyšel jsem, že něčím hýbe, ale neviděl jsem čím. Věděl jsem, že na mě něco chystá a netušil co. To čekání a napětí z neznáma mě vzrušovalo ještě víc než zvuk podpatků. Ty se však po chvilce opět ozvaly a postavily přede mě.
Sen, nebo šílenství?
Nedovolil jsem si pohnout se, a tak jsem měl rovnou před tváří červený satén kopírující štíhlý pas, boky a malou část stehen. Jen letmo jsem si všiml v jedné profesorčině ruce několika kožených řemenů. Prsty té druhé položila pod moji bradu a zvedla mně hlavu tak, abych jí viděl do očí. „Muselo to chtít odvahu, přijít za mnou,“ pronesla jemně, ale stejně jaksi panovačně. „Spíš šílenství,“ zašeptal jsem přiškrceně. „Ale musel jsem to udělat.“ „Dobře,“ usmála se. „Uvidíme, kolik šílenství v tobě je.“
Pustila mou tvář, oběma rukama chytila jeden z řemenů a přede mnou ho napnula. V sekundě jsem si uvědomil, že se dívám na kožená polstrovaná pouta. Proč ne, pomyslel jsem si, minule byly kovové a bylo to šíleně vzrušující. Bez mrknutí oka jsem nad řemen nastavil zápěstí. Naopak profesorka zaváhala, na vteřinu. Pak však zapnula dvě masivní přezky a celé to zopakovala i na druhé ruce. Než mi došlo, že třetí kousek je obojek, už mi ho na krku zapínala. „Šikovný,“ pochválila mě jako štěně, spolu s lehkou fackou po mém líci. „Můžeš nám nalít víno,“ oznámila další úkon a sedla si do křesla.
A teď jsi můj!
Netrvalo mně to dlouho, podal jsem jednu sklenici jí, svoji jsem si nechal a kdoví proč, ačkoli to nepřikázala, klekl jsem si na zem naproti ní. „Na odvahu!“ pronesla se záludným úsměvem. Byla to výhrůžka? Ještě jsem si jen odpíjel, když zastrčila špičku lodičky mezi moje stehna a zdola mi nadzvedla koule. Víno mně při polykání zaskočilo, zakašlal jsem. A ji to pobavilo.
Nohu trošku posunula a podrážkou mi střídavě přitlačovala koule i ptáka. „Mužský orgasmus není žádná věda,“ řekla jakoby mimochodem. Pohledem se věnovala více své botě a tomu, jak šlape po mé pýše. Opět mě ponižuje. A opět mě to šíleně vzrušuje. Kdyby mi přikázala lehnout si na zem, aby po mně mohla šlapat opravdu, nezaváhal bych poslechnout. „Zato na ženském je třeba pracovat,“ dokončila už s pohledem do mých očí. „Rád se budu snažit, pokud to dovolíte,“ odpověděl jsem úslužně.
Pomalu vstala, satén se sklouzl po jejím těle a zakryl zadek. Prošla kolem mě, viděl jsem, že zůstala u jakési komody pod oknem. Profesorka se o okraj nízkého nábytku opřela přední částí stehen a bříško položila na vrchní část. Jedním loktem se opřela o dřevěnou desku a do dlaně si položila bradu. V této poloze měla nádherně vystrčený zadeček, také i z boku bylo vidět, že červená látka jí sotva zakrývá mušličku. Zalapal jsem po dechu. „Minule jsi byl snaživý velmi chytře,“ usmála se profesorka lákavě. Pochopil jsem a vstal. Než jsem prošel za ni, pohled na její jen napůl zakrytý zadeček mně téměř přivodil infarkt. „Uvidíme, jak se budeš snažit dnes,“ dokončila větu.
Která dírka je ta správná?
Každou jinou bych v této situaci a za takové dráždění pevně přidržel na nábytku a do té vábivé nedostupné dírky bez pardonu natlačil ptáka. Ale paní profesorce jsem jen klesl k nohám na kolena. Ani jsem jí nemusel vyhrnout nad zadeček ten zbytečný kousek látky, už v té poloze jsem viděl, že kalhotky nemá. Chtěl jsem ji však pohladit, a tak jsem prošel dlaněmi po lákavých bocích a přidržoval kluzkou látku. Na kolenou jsem se vztáhl a v této poloze jsem jí pohodlně dosáhl tváří právě mezi stehna. Strčil jsem nejprve nos mezi půlky zadečku a jazykem se pokusil dosáhnout na mušličku. Profesorka však měla nohy těsně u sebe a ani trochu se nesnažila mě tam pustit. „Výš,“ odnavigovala mě.
Na chvilku jsem se ztratil. Výš? Tam jí nepotěším klitoris, ale… Zadeček? Chce, abych jí olizoval zadní dírečku? Zkusil jsem to a její spokojený výdech ukázal, že chápu správně. Aby její vzdechy nepřestaly, stačilo jí jemně kroužit špičkou jazyka kolem vstupu. Pokračoval jsem, užíval si její spokojenosti a uvnitř bojoval se svou dominantní částí, abych to dokonalé tělíčko přece jen nepřidržel a místo jazyka nenaložil do té dírky ptáka.
První seznámení s anální stimulací
Profesorka dýchala tiše, ale zrychleně a nehýbala se. Uvědomoval jsem si, že mě těší dělat jí dobře, přestože můj pták měl jiný názor a stále intenzivněji toužil dostat své. Profesorka se nechala obsluhovat dlouhé minuty. Když měla konečně dost, postavila se a otočila ke mně. „Začínáš se mi líbit,“ zašeptala uznale. Pokud mě chtěla potěšit, zvládla to dokonale. Čekal jsem, že mě vyzve, abych jazykem pokračoval zepředu, ale ne. Vykročila ke stolku s lahví vína a mou sklenkou. Obojí posunula dál a zavolala mě k sobě.
Chtěla, abych u toho stolku klečel, a když jsem to udělal, chytila mě za vlasy a přitiskla mi hlavu na desku. Nepotřebovala sílu, nebránil jsem se. Když mně pouta na zápěstích připnula k nohám stolku, výjimečně mě nepřekvapila, čekal jsem to. Ztopořený penis se mi zapíchával do vzduchu a já jsem oddaně čekal cokoliv. Vzrušený jsem byl tak, že pokud by se nade mnou slitovala a rozhodla se dopřát mně orgasmus, stačilo by pár pohybů. Jestli bude mít chuť na svůj orgasmus, udělám jí ho jakkoli bude chtít. Jazykem, prsty či ptákem, přestože o té poslední variantě jsem dost pochyboval.
Maličký kolíček. A pro koho?
Hlavu mi nechala volnou, takže jsem viděl, když štíhlá ruka sáhla do dárkové tašky ode mě a vytáhla drobnou stříbrnou hračku. Okamžitě jsem si představil uzoučkou dírku, kterou jsem před chvilkou olizoval, a jak do ní tento maličký kolíček vniká. Na vteřinu jsem byl rád, že mě svázala, protože pokud mi ukáže, jak si to pomalu strká dovnitř, a pak mně tu ozdobenou prdelku provokativně ukáže, budu mít co dělat, abych po ní neskočil. Profesorka si samozřejmě neodpustila mě ještě trochu natahovat, jako bych už teď nebyl napnutý k prasknutí: „Pěkná, však?“ ukazovala mi stříbrný kousek i jeho malý drahokam.
Začínal jsem šílet. „Ano, moc,“ souhlasil jsem přiškrceným hlasem. „Těšíš se na ni?“ „Ano,“ to napínání mě zničí. „Doufám, že se bude líbit.“ „Uvidíme,“ zareagovala za mými zády a ačkoli jsem ji neviděl, slyšel jsem v jejím hlase úsměv. Na chvilku se zase ozvalo klepání podpatků. Zjevně odběhla po lubrikant, protože o chvíli později mně už ukazovala, jak klouzavou hmotu kape na kolíček. V penisu mi cukalo a nevěděl jsem, jestli mě víc mučí představa, že už si ho tam dá, nebo mě dorazí, když to budu vidět. Pak se profesorka na chvilku ztratila z dohledu. Nevadilo mi to, věděl jsem, že stojí za mnou.
Profesorka Linda rozetřela mazlavou tekutinu
Najednou jsem ucítil, že mně lubrikant nakapala na zadek. A až v té vteřině jsem zděšeně pochopil, komu opravdu jsem tu hračku kupoval. „Ne!“ vykřikl jsem trochu rázně. „Promiňte, ale tohle nechci,“ pokusil jsem se upravit svůj tón na trochu smířlivější. Cítil jsem, jak mi rozetřela mazlavou tekutinu kolem análu a vzápětí na to chladný dotek kovové hračky. „Nedošla ti odvaha?“ zeptala se profesorka uštěpačně a zatlačila na kolíček. Zatímco jsem stihl vykřiknout nesouhlas, už byl celý v mém těle. Netuším, jestli díky mé nadrženosti, nebo jeho mini rozměrem, ale vklouzlo to plynule a bez náznaku bolesti. Jenže se dostavil nepříjemný pocit plnosti.
Zatímco jsem se snažil zorientovat ve vlastních pocitech, profesorka strčila ruku mezi mé nohy a chytila mi ptáka. Prudce jsem vzdychl, vzrušení mi sevřelo žaludek. Prstíky mě začaly honit, šílené vzrušení ve vlnách svíralo celé mé tělo a tím i malou hračku uvnitř. „Chceš přestat?“ zeptala se profesorka. Těžko říct, jak bych reagoval v jiné situaci.
V této jsem byl na hraně a za každou cenu jsem chtěl stříkat. Ihned, rychle, silně. Ten malý zákeřák v mém zadku strategicky tlačil tak, že profesorčina dlaň by mohla odvádět o polovinu horší práci, a přesto bych chtěl jediné. Stříkat. Za jakoukoli cenu. „Mám přestat?“ zopakovala profesorka svůj dotaz. „Stačí říct,“ povzbuzovala mě. A honila, stále rychleji. „Ne,“ vydechl jsem vzdávajíc se zdravého rozumu. „Pokračujte, prosím.“ Žádné další její reakce jsem si nestihl všimnout. Dostavil se šíleně silný výstřik a orgasmus, při kterém se mně zatmělo před očima. Orgasmus, po kterém jsem se dlouho vzpamatovával a řádnou chvíli nevěděl, co je za rok.
Foto: Freepik
